Pocit samoty.

14. září 2013 v 22:45 | ClassyWhore
Veděla jsem, že příjde moment, kdy se odmlčím na hodně dlouho. Bylo mi to úplně jasné. Co však zůstalo nejasné bylo to, kdy se zase ozvu. Už pár dní zpět jsem chodila znovu a znovu číst staré články. Nakonec mě přemohl až pocit absolutní samoty po přečtení starých básní z liter.cz. Pořád to samé pusto a prázdno v mém životě. Alespoň,co se vztahů týče. Zdá se vám taky někdy, že jste až moc vybíraví?
Nebylo by to ono, kdybych se nepochlubila úspěšným vkročením do maturitního ročníku, i když mě to trošku stresuje. Na druhou stranu jsem hrozně ráda. Donutila jsem se být tak trošku i systematik, číst knihy, prostě být tak trošku blíž ideálu sebe sama. Jen mě štve, že najednou musím řešit věci, o kterých jsem doteď neměla ani tušení typu přípravný kurz na TSP. Chodil jste někdo z vysokoškoláků na přípravu? Nebo případně maturanti, chystáte se? Je to vůbec k něčemu? Tohle mi vážně vrtá hlavou..

 

Prasák

24. března 2013 v 19:02 | ClassyWhore
Sedím na zemi, pojídám narozeninovou bonboniéru, popíjím víno a poslouchám album Adele. Jak nostalgické, že? Přemýšlím, že je to měsíc, co jsem se naposledy ozvala. V té době ještě s dosti pofiderní náladou, dnes naprosto jinou. Říkám si, co takový jeden měsíc dokáže s člověkem udělat..:-)
První událostí a zároveň tou asi nejhorší byl pohřeb malého bratránka. Celou cestu tam, jsem si myslela, že je vše OK a nic mě nemůže rozhodit, ale při vstupu do smuteční síně jsem se přesvědčila o opaku, celé jsem to probrečela. Snad se má líp. Vzpomínám, že jsem posledně psala o klukovi, s nímž jsem měla jít na rande, které ještě neproběhlo a asi ani neproběhne, něják nevím proč, ale zprotivil se mi. Namísto toho mě pozval jiný a to jsem neváhala a šla hned..jenže to byla zásadní chyba. Pozval mě na kávu a povídali jsme si u ní ..., když v tom zahlásil větu o tom, že bychom mohli jít k němu na film! Beze slov jsem se zvedla a odešla.. Byla jsem hrozně naštvaná..Jak sakra mohl něco takového říct? Na prvním rande? Cizí holce? Prasák..nemám slov. Týdny ve škole se vlekly a byly nesmírně těžké. Bojovala jsem s matematikou. Opět neúspěšně, i když změna u mě je v tom, že chodím na doučování a cítím, že je to s vědomostmi lepší, jen udělat něco se stresem z té samotné hodiny a písemek. :-) A pomalu jsme se dostali, až k mým narozeninám, už osmnáctým. Kdo by to byl řekla, že je ze mě taková stará koza :-). Od holek ze třídy jsem dostala asi ten nejvtipnější dárek ever! Zvoneček na sex :-D Večer následovala oslava doma s rodinou, máme takovou trochu krizi, vypadá to, že jsou na mě všichni naštvaní a dávají mi za vinu vše, tak i já jsem neměla náladu se tvářit, že je všechno super, ale přežila jsem to.. A večer přišla asi ta nejhezčí část narozeninového dne. Mám kamaráda se kterým se znám už roky, ale dlouhou dobu jsme se spolu moc nebavili, jen se pozdravili, nebo občas prohodili pár slov a teď jsme se spolu zase začali intenzivněji bavit. Dokonce si spolu i píšeme, což mi příjde trochu ujetý, na to kolik toho spolu nameleme venku :-D. Napsal mi, že jestli s ním nechci jít "vyvenčit imaginárního psa" (tak říkáme našemu scházení se :-D). Myslela jsem, že se půjdeme projít, namísto toho přijel autem a řekl, že se mám nechat překvapit, kam jedeme. Jeli jsme na místo, kam normálně chodím běhat. Najednou vystoupil z auta a řekl, že ať si jdu s ním vyměnit místo. Jak já byla vyklepaná jen z myšlenky, že bych měla vlézt za ten volant. (Udělal to, protože jsme se předtím bavili o tom, že chci jít dělat řidičák, jenže se mnou nikdo nechce jít to zkusit :-)), divím se jeho trpělivosti. Myslím, že jsme se klepala ještě celou cestu do jednoho nákupního střediska poblíž, kde mě pozval na ovocný koktejl a povídali jsme si...Mimochodem, dostalam jsem od něj k narozeninám balíček gumových medvídků..prostě kamarád za všechny prachy :-D ..I když se trošku bojím, jestli tohle už není randění..nebo tak něco .. :-)
Mimochodem jsem si k narozeninám pořídila balerínky, oxfordky a harémové kalhoty s aztéckým vzorem a dostala nějáké penízky a dobroty, jako bonboniéru a Mozartovy koule..oboje je pryč :-D
Mějte se krásně.. Vaše Classy Whore

Candle in the wind

23. února 2013 v 19:11 | ClassyWhore
Kde začít? Od předchozího článku uběhla pěkná řádka dní, vlastně přesně dvacet, tak si říkám, že by asi nebylo od věci napsat pár řádků k dobru..

"Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout."

Podle mě ten citát popisuje asi vše, co se mi v poslední dny děje.. Se školními povinnostmi jsme se dokázala už jakš takš zase a opět vyrovnat, chodím na doučko z matiky a myslím, že to všechno bude zase dobré, co se školy týče. I doma se situace dost uklidnila, tak jsem jedině ráda. Jarní prázdniny jsem strávila v Rakouských alpách na lyžích a taky v lázních. Byli jsme dvě rodiny, ale řeknu Vám, že teda je lepší jet na dovolenou sami, pouze se svou rodinou. Nemám ráda takové to, když se Vám někdo dívá do talíře, co a kolik jste toho snědli, když Vám někdo počítá kolikrát jste sjeli svah.. Jinak bych řekla, že jsem si to, mimo výše uvedených věcí užila. Hned po příjezdu z hor jsem se nachystala na ples a tančilo se, pilo, koketovalo, tančilo..Prostě večer, jak má být! Jenže potom přišlo těžké vystřízlivění ze snu, v pondělí mě čekala veřejná prezentace mé ročníkové práce a já přišla na to, že nemám nic nachystáno, když vynechám prezentaci v power pointu a šaty :D. A tak se jelo v pondělí ráno do školy s tím, že se to něják zmákne..A ono zmáklo! Sice jsem samou nervozitou v první moment začala prezentovat úplně cizí prezentaci, ale později jsem podle mých spolužáků podala naprosto skvělý výkon. A musím pochválit i sama sebe, protože jsem si alespoň nepřišla tak hrozně trapně, když jsem ten výkon dala i bez přípravy a ostatní to uměli skoro navzpoměť.. (trochu sebestředného momentu máme za námi...:D). V pátek mě čekal další ples, tentokrát i s našima, opět tanečky, koketování, pití, tančení.. Až se kvůli jednomu, co pro mě chodil tančit s ním taťka málem porval..(tak byla chvíle povzdvižení..:D). Trochu už od začátku přemýšlím, jestli sem mám psát poslední část článku, která mě moc trápí, přemýšlela jsem, jestli se to hodí, nebo ne.. Ale potřebuju to někomu napsat, nebo říct.. A nepříjde mi zrovna fér to "roztrubovat", tady je to přecijen jiné..Mám malého bratrance, jsou mi tři roky a poslední rok života je připojený na přístrojích a teď nám lékaři řekli, že už to nemá smysl, že umřít je pro něj vysvobození. Celý den sedím a jen koukám do zdi, nebo brečím, většinu dne jsem taky strávila u babičky, která to celé nese velice špatně a máme o ni s mamkou strach.
Co víc říct..

Classy Whore

Kam dál

Reklama