Věřím, že v každém jelenovi se skrývá krásný muž.

19. ledna 2013 v 17:59 | ClassyWhore |  Třináctá komnata.
Prý, že je nejtěžší první věta. A já s tím opravdu souhlasím. Už pár týdnů mě přemáhá docela melancholická nálada a v souvislosti s tím, jsem si vzpomněla na svůj předešlý blog. Přiznávám, že nutkání založit si ho znovu bylo vážně velké a nakonec, jak vidíte jsem podlehla. Horší to je však s tím, že nevím, jak dlouho to vydržím, no uvidíme, musím tomu dát alespoň trochu šance. Vzpomínala jsem na to, že blog bylo místo, kam jsem mohla napsat cokoliv, pod rouškou anonymity , což se mi pořád líbí. Nikdo mě nesoudí za můj názor, moje problémy, nepřisuzuje k nim moje jméno. Nevím, jestli tohle pociťuji jediná, ale všem dělám vrbu a dávám rady, ale jak příjde na lámání chleba u mě, tak to vypadá, že se po všech slehla zem. Jakoby kolem mě nikdo najedou nebyl. Člověk je jak včela, která omylem vlétla do sklenice s limonádou a teď se v ní topí a nemůže ven. Asi to tak stejně bylo vždy, že jsem moc své problémy těch "přátelům" nesvěřovala. Ale život není jen o problémech, samozřejmě, že tu jsou i ty chvíle radosti, štěstí, lásky.. a kdoví, čeho všeho dál. Nicméně, to jsou věci o které se člověk dělí raději a snáz, než o starosti.

Tak si říkám, že to je dost zvláštní a budete si během čtení říkat, co je tak závažného, co mě trápí? Věřte, že to jsou úplně obyčejné, všední věci. Občas bych řekla puberťácké, až dětinské. Největší problémem shledávám to, že i když mám snahu někomu něco málo o těch věcech, co se dějou v mé hlavě říct, tak se mi dostane pro mě dost nepříjemné odezvy. Odpověď typu "Proč takové hlouposti řešíš?". Chápu, že pro někoho některé věci mohou být pouhou hloupostí, ale pro druhého třeba taky neřešitelným problémem. A taky na tohle mám možná ve svém věku docela právo, být dětinská a žít v představě, že jednou vystuduju dokonalou školu a přijede si pro mě princ na bílém koni a všechno bude úžasné a dokonalé, asi, jako v americkém filmu..... hm, jenže zatím nic nefunguje.


Classy Whore
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emanuela Emanuela | Web | 20. ledna 2013 v 11:21 | Reagovat

Mám to celkem podobně jako ty :) Nevím proč, ale prostě nevytasím na kamarády s tím, co mě trápí a oni nevím, jestli si toho nevšimnou, nebo dělají, že si toho nevšímají, jelikož čekají, až jim to řeknu sama..nevím. Vypsat se je něco mnohem vznešenějšího..nikdo neví, kdo to doopravdy píše (pokud píšete anonymně), lépe zpracovávám myšlenky, než když mluvím..
Jak řekla naše učitelka :) My mladí nemáme pořádné problémy..řešíme jen "uvidím ho dneska? nebo ne?"

2 Emanuela Emanuela | Web | 20. ledna 2013 v 12:14 | Reagovat

no vidíš, zde najdeš i mnoho spřízněných duší :) reálný vztah, to by bylo něco krásnýho..o tom mi povídej! jak dlouho o tom člověk musí snít, než se to stane? takové ty řeči o čekání na toho pravého..ale no tak, nikdo neni ten pravý :D

3 Es. Es. | Web | 20. ledna 2013 v 15:10 | Reagovat

jo dělat vrbu všem okolo je tak jednoduché, jenže těžší je pak najít někoho, kdo dokáže i poslouchat a ne jen mluvit..

4 Creencia Creencia | Web | 20. ledna 2013 v 16:29 | Reagovat

S tím svěřováním to mám podobné. Svým kamarádům dělám vrbu- vždy je vyslechnu a snažím se jim poradit nebo je aspoň utěšit. V životě mě zklamalo a zradilo spousta lidí, takže mám s důvěrou problém, ale když mě něco opravdu moc trápí, tak se chci někomu svěřit. Mám ale pocit, že mě nikdo doopravdy neposlouchá a když už mě vyslechne, tak řekne, že je to malicherné a snaží se to přebít svými problémy, které jsou "pochopitelně" horší než ty moje... Já nedělím problémy na horší a lepší.. prostě problém je problém, starost je starost...

5 Creencia Creencia | Web | 20. ledna 2013 v 18:14 | Reagovat

Ohledně té mé věty v předchozím komentáři, to se vůbec netýkalo něčeho, cos napsala ty :) To bylo vyjádření mého osobního postoje :)
A máš pravdu... s pozitivy se člověk dělí víc :) A je to tak dobře! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama