Únor 2013

Candle in the wind

23. února 2013 v 19:11 | ClassyWhore
Kde začít? Od předchozího článku uběhla pěkná řádka dní, vlastně přesně dvacet, tak si říkám, že by asi nebylo od věci napsat pár řádků k dobru..

"Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout."

Podle mě ten citát popisuje asi vše, co se mi v poslední dny děje.. Se školními povinnostmi jsme se dokázala už jakš takš zase a opět vyrovnat, chodím na doučko z matiky a myslím, že to všechno bude zase dobré, co se školy týče. I doma se situace dost uklidnila, tak jsem jedině ráda. Jarní prázdniny jsem strávila v Rakouských alpách na lyžích a taky v lázních. Byli jsme dvě rodiny, ale řeknu Vám, že teda je lepší jet na dovolenou sami, pouze se svou rodinou. Nemám ráda takové to, když se Vám někdo dívá do talíře, co a kolik jste toho snědli, když Vám někdo počítá kolikrát jste sjeli svah.. Jinak bych řekla, že jsem si to, mimo výše uvedených věcí užila. Hned po příjezdu z hor jsem se nachystala na ples a tančilo se, pilo, koketovalo, tančilo..Prostě večer, jak má být! Jenže potom přišlo těžké vystřízlivění ze snu, v pondělí mě čekala veřejná prezentace mé ročníkové práce a já přišla na to, že nemám nic nachystáno, když vynechám prezentaci v power pointu a šaty :D. A tak se jelo v pondělí ráno do školy s tím, že se to něják zmákne..A ono zmáklo! Sice jsem samou nervozitou v první moment začala prezentovat úplně cizí prezentaci, ale později jsem podle mých spolužáků podala naprosto skvělý výkon. A musím pochválit i sama sebe, protože jsem si alespoň nepřišla tak hrozně trapně, když jsem ten výkon dala i bez přípravy a ostatní to uměli skoro navzpoměť.. (trochu sebestředného momentu máme za námi...:D). V pátek mě čekal další ples, tentokrát i s našima, opět tanečky, koketování, pití, tančení.. Až se kvůli jednomu, co pro mě chodil tančit s ním taťka málem porval..(tak byla chvíle povzdvižení..:D). Trochu už od začátku přemýšlím, jestli sem mám psát poslední část článku, která mě moc trápí, přemýšlela jsem, jestli se to hodí, nebo ne.. Ale potřebuju to někomu napsat, nebo říct.. A nepříjde mi zrovna fér to "roztrubovat", tady je to přecijen jiné..Mám malého bratrance, jsou mi tři roky a poslední rok života je připojený na přístrojích a teď nám lékaři řekli, že už to nemá smysl, že umřít je pro něj vysvobození. Celý den sedím a jen koukám do zdi, nebo brečím, většinu dne jsem taky strávila u babičky, která to celé nese velice špatně a máme o ni s mamkou strach.
Co víc říct..

Classy Whore

Každá válka končí jednáním. Proč nejednat hned?

3. února 2013 v 15:53 | ClassyWhore |  Třináctá komnata.
Musím napsat jedno velké : Uuuuuuuuuf!
Ještě, že stousta věcí, co se udála je už za mnou a nové a snad i lepší věci přede mnou. Týden uběhl, jako voda, ani jsem se nastačila nadechnout. Ani nevím proč, ale celý ten týden, do čtvrtka se nesl pozitivním duchem, byla jsem pozvána na rande. A tak přemýšlím, zda jít? Ten "on" mi příjde fajn, líbí se mi na něm, že umí vyjádřit, co si o mě myslí a neskrývá svoje city, jako většina kluků dnešní doby (nebo aspoň těch, co znám já). Na druhou stranu přemýšlím nad tím, že mám takové období, že strašně moc chci někoho, kdo se mnou bude sdílet moje pocity, chvíle štěstí i neštěstí. A jestli ta touha nepřevyšuje to, jestli bych s ním šla na to rande kvůli němu, kvůli tomu, jaký je. Co myslíte? Jsem dost zmatená, ale myslím, že půjdu, ať už to bude z jednoho, či druhého důvodu, měla bych tomu dát šanci..
Ve čtvrtek, tudíž den vysvědčení jsme měli akademický den, byla jsem si poslechnout dvě přednášky na celé dopoledne. Původně jsem si myslela, že pro mě bude první dějepisná přednáška zábavná (protože mám dějepis ráda!) a druhá fyzická naopak nuda.. No, ale co se nestalo, byl to přesný opak! U dějepisné jsem málem spala. Nesnáším, když přednášející koktá, zadrhává se a pomalu ani neví o čem mluví. Chápu, že člověk s několika tituly by asi měl vědět o čem mluví, věřím, že to ví, ale chce to ještě schopnost to předat.. Fyzická přednáška byla spíš praktickou ukázkou, byla to vážně neskutečná sranda, celou dobu jsem si říkala, že chudák manželka toho pána, vyždyť musí mít doma vše rozmontované :D
Poté přišla chvíle předávání vysvědčení. Nejvíc mě na tom štvalo to, že se třídní blížila k mému jménu a četla všechny známky, které kdo má.. A štvalo mě, že řekne u mě "Ach ta pětka z matiky..neprospěla", což se nakonec i stalo, odcházela jsem s vysvědčením a slzami v očích a tak něják tušila, co příjde doma.. Už jen kvůli tomu tušení jsem chvíli lítala po městě a bloumala obchody s oblečením, že si něco koupím "na utěšenou", ale něják se mi nic nelíbilo (moje peněženka děkuje :)) Když jsem byla doma, prostě jsem to vysvědčení položila na stůl a šla k sobě, zapla notebook, že se chvíli odreaguju nějákou hrou, nebo filmem, když v tom přilítl taťka do pokoje, že jak si to představuju, dojít domů a hned zapnout notebook. Jak? Normálně.. Normálně mi ho vyrval z rukou, že s takovou ho mám zakázaný ten notebook úplně /předtím zněla dohoda, že na něm můžu pracovat do půl 9 večer../.. Načež jsem se mu i trochu nechtěně vysmála do obličeje, že jestli je normální, jak mi může brát něco, na co jsem si sama vydělala a pořídila si za vlastní peníze a za druhé, že jednou tvrdí něco a po druhé zase něco jiného.. Jelikož se už stmívalo, tak jsem prostě jen zhasla světla, zalezla do postele, přikryla se dekou a brečela. Neuvěřitelný, jakou tenhle stav má "výhodu".. večer přijela mamka s medovníkem, ať si dám, pak přišla babička se studentskou pečetí, jen pro mě. Asi budu po tomhle víkendu, jako kulička :D Nakonec se v sobotu dalo už s našima doma docela normálně mluvit a vyříkali jsme si všechno, jak se věci mají..A je to zas docela OK, teda stále s omezenou dobou, kdy můžu být na svém vlastním notebooku! :D
V minulém článku jsem úplně vypustila všechna pozitiva-tak je musím zmínit!! S gráciíí a noblesou jsem odevzdala svou ročníkovou práci, nad kterou jsem se pachtila od konce září. Ještě mě po jarních prázdninách čekají prezentace, z kterých mám docela strach, ale určitě to nebude tak strašné, jako noci strávené nad psaní té práce :D
(Ještě taková malá volební píseň..;))
ClassyWhore